z povídky Tacitus
Žánr: Temné, Psychologické
Žánr2: Slash, AU
Postavy:
Harry Potter, Severus Snape
Přístupnost: Od 12ti let
Obdobi: Není důležité
Kapitola: 2 z 12
Je poslední zářijový den. Posledního září! Těším se a doufám, že náznak toho Harry nepozná. Umím se skvěle přetvařovat, netvrďte mi, že ne. Neuvěřím vám!
Tak tedy... právě ležím v posteli, odkrytý, nahý, ale ne sám. Vedle mě se zvedá hrudník "milovanému" Pottrovi. Ano, byl to dobrý sex, možná, že je škoda, že...
Vydržel jsem dlouho. Ponižoval se, podbízel, snažil, jenom aby mi začal plně důvěřovat. Poslední trumf jsem si nechal na dnešek. Žolíka. Nečekal to a možná se i maličko bál mi úplně uvěřit, ale já jsem prostě... neodolatelný. Takže teď se naše vlasy protkávají jako pavučiny na jednom polštáři, oba nás pálí místa, kam ani slunce nezasvítí a jeho jemné rty se chvějí. Důvěřuje mi. Skvělý pocit.
Otevřené oči se snaží najít ty moje, ale já nechci. Nestojí mi ani za ten jeden prašivý poslední pohled. Odvrací se, možná si myslí, že ho ukradne zítra. Věří v lásku, naivka. Vlastně se chová jako patnáctiletý puberťák... ne, nesmím se usmát, přese všechno mě Harry zná, umí mě odhadnout. A i proto ho možná tolik nenávidím.
"Severusi?" protrhává ticho a narušuje tak neúčelné litanie mého já.
"Ano?" Ano, můj hlas je medový přesně tak, jak má být. Není v něm ani náznak lži.
"Proč vlastně tohle všechno děláš?" Cítím z něj starost.
"Přece protože mi na tobě záleží." V duchu mě přepadne skoro nezvladatelné nucení k smíchu. Z á l e ž í.
"Děkuju ti."
"Přece nemáš zač." Musím se k němu otočit zády, abych ukryl zkroucené rty. V úšklebku.
"Už jdeš spát?" Ne, asi se jdu koupat, ty trotle.
"Hmm, jdu." Fingované zívnutí, říkal jsem někomu, že fingovat zívnutí jsem se učil skoro měsíc? Teď už mi při něm i maličko zvlhnou oči, když chci.
Přitiskne se ke mně, přikryje nás a obtočí kolem mě ruce. Fuj. Ale nic neříkám, protože zítra bude... prvního října.
Neubráním se dalšímu křivému úsměvu.
Můžu si hrát,
na všechno, co máš,
můžu a chci to tak mít,
i když vždycky je tam to vždyť.
Slovíčka pošlu ti,
nenajdu souvětí,
co pravdivé je,
ale to nevadí.
I když pro všechny tak
umřu snad,
jak ten,
co neměl ani souvětí…
Pravdivé snůšky
bezesných nocí,
odejdou lehce
jak já, jako tací,
kteří ani nechtěj
víc mít.
Vzpomínka den pak
provází na tebe,
úšklebek na tváři
jen v září
pokvete,
pak přijde prvního,
pravdivý den,
chcípneš ty bestie,
věnec ti položím
na popel jen!
Když se mi bude chtít.
Počet přečtení: 1434 krát
Hodnocení: 8.00 [2 hlasů]
Vydáno: 21.02.2007 10:39 :: Aktualizováno: 21.02.2007 13:16
Memorin dne 28.02.2007
Víš, já ,myslela, že je cynický v téhle kapitole, ale ne v celé povídce... To se mi na tom líbilo.
Asi bych ani neunesla, Severus a bez citů...
Však ty víš, znáš mě...
Lilithka dne 22.02.2007
Nessa: Zkus to a uvidíš :D
Memorin: Cynik, ano, měl být maličko cynik. Ale takový člověk skrývá, trpí, touží, ale nikdy nedostane to, co by nejvíc chtěl... myslím.
Silwen: Koukám, že na něj máme podobný názor, souhlasím hlavně s tím charismatický.
Alion: Tvoje důvěra je cenná... děkuju! Za všechno.
Kendra: A tys četla něco ode mne, aby to divné nebylo? :D
O-Ren: Nemusíš mě dvakrát pobízet, budu pokračovat!
Kaldora: Máš pravdu, jednou možná ještě bude chtít a nebude moci. Odhalila jsi mě, zase...
Kaldora dne 21.02.2007
Proč jen zranění tak zběsile kopou kolem sebe?
Řekni mi, co koho bude bolet víc?
Zdá se mi, že Severus ještě úplně nepochopil, proč to vlastně všechno musí Harrymu udělat. Nepřišel na to, že až se jednomu z nich, jedné z bestií bude chtít, může nalézt jen popel.
Jiskry se v něm sice drží dlouho, ale ne navždy.
Řekni jim to, ano?
O-Ren dne 21.02.2007
Souhlasím s Alion, protože tomu taky věřím. A věřím tomu právě proto, že je to kruté...Líbily se mi obě a moc:-)Určitě pokračuj.
hmm
Kendra dne 21.02.2007
Slashe už dlhšiu dobu moc nemusím, ale sem - tam si niečo prečím. Prvá kapitola bola zaujímavá, ale na tejto mi niečo nesedí...je to divné
Alion dne 21.02.2007
Víc než zajímavé pojednání. Přemýšlela jsem, o Severusovi, o Harrym, o Tvé básni... Neřekla bych, že je to cynické, ne, spíš kruté a pravdivé. Harry si ani nestačil uvědomit, že v tom krátkém momentu mu Severus ukázal vše, co má.
A pak předposlední věta: "Ale nic neříkám, protože zítra bude... prvního října." - Byla dokonalá!
Ale já stejně naivně věřím na to, že každý může začít znovu. Harry může pochopit, že dostal dar, tíhu, kterou neunese a Severus si snad dokáže přiznat, že iluze, kterou si sám šedě vybarvil před očima, už dávno není jen hloupou iluzí.
Krutý příběh.
Ale já mu věřím.
Silwen dne 21.02.2007
Druhá kapitolka se mi líbila o něco víc než první.. To asi dělá ta básnička.:0) Každopádně děkuju za Severuse, je to jedna z mých oblíbených(rozuměj temných, jízlivých, nepřátelských a silně charismatických) postav.
Memorin dne 21.02.2007
Na začátku jsem měla slzy, které přešli v cynický úsměv.
Je to od Severuse kruté, ale přece ho nesnížíme na zblázněného puberťáka, že?
Kdy bude další?
Je to zajímavé pojednání o Severusově povaze. Jestli je i uvnitř, tak cynický, jako na povrch.
Tady je.
Líbí se mi!!!
Kruté...
(cynický úsměv)
Nessa dne 21.02.2007
drsne, realne, zaujimavy pohlad. ach, Severus, niekedy by som ta najradsej zabila. :)